Jediná možná forma průběhu sjednocení Evropy

Zaujal mně článek Autora: Josef Staňka

hledani.gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2012060023

nabízím ochutnávku

nejlepší je podívat se na zdroj celý

Od výše uvedených aspektů smyslu existence jednotlivých národů, od existence autonomních duchovních okruhů, se můžeme dostat k pochopení vzniku mnohosti jazyků. Ku podivu ateistů nás na příčinu vzniku mnohosti jazyků přivede symbolika bible. Při jejím čtení se v duchu můžeme přenést ke stavbě babylonské věže. Její stavba to měla být to, co přivodilo zmatení původního jednotného jazyka lidstva. Bible o tom vypráví v tom smyslu, že pýcha tehdejších vládců babylonské říše je přivedla k nápadu, postavit "věž až do nebe". A za tuto pýchu měl Bůh těmto opovážlivcům zmást řeč. Při stavění věže proto přestali rozumět jeden druhému.

Pokusím se popsat, jak rozumím symbolické řeči bible já. Bůh nikdy člověka netrestá, to člověk se svou tupostí trestá sám! (Odpozorováno na sobě.) Nedodržováním duchovních zákonů neboli boží vůle se děje něco podobného, jakoby člověk šel hlavou proti zdi. Odmítl se podívat, starat o správnost směru chůze, nepochopil co měl, narazil si "kokos". Nelze si myslet, že "majitele vlastní pravdy trestá zeď"!

Samu stavbu "věže do nebe" bych nepovažoval za špatnou v úmyslu samém. Člověk má usilovat o přiblížení se k dokonalosti neboli k Bohu a jeho dimenzi. Chyba stavitelů babylonské věže byla v naivním pojetí tohoto přiblížení!!! Snaha byla zajata optikou smyslového vnímání reality neboli optikou materialistického člověka. Lidský duch v těle se nemá přibližovat k Bohu "plácáním" cihel či něčeho hmotného! Její stavitelé si měli nejprve dokonale ujasnit, v čem to přiblížení k nebi vlastně má být. (Jak říká Ježíš: Pravé přiblížení neboli klanění Bohu je možné jen v Duchu a Pravdě!!!) Teprve je-li úsilí člověka o přiblížení se nebi správně směrované, tedy řídí-li se duchovními zákony, stane se "požehnaným".

Stavitelé babylonské věže tedy byli, v důsledku sebestřednosti omezeni v duchu. Jejich králové a velekněží cítili v sobě božské a cítili se být hodni vstoupit po hmotných schodech do duchovní dimenze! Do dimenze dokonalosti a věčnosti! V tomto aspektu zření stvoření se projevily následky oddělení od vedení Duchem, zdrojem Pravdy. Každý bohem se cítící babylonský hodnostář tedy v důsledku své sebestřednosti najednou začal viděl svět podle svého. Neviděl objektivní, obecné, neboli boží. Ale podle svého omezeného a krátkozrakého chápání měl "pravdu"! V důsledku tohoto přístupu "začal vést svou řeč"!!! Tedy nastalo nejprve zmatení rozpoznání toho, co je a není správné, a pak si lidé přestali rozumět!!!

Tehdy v Babylonu se již tehdy dělo to, co dnes hrozí Evropské unii. Zachvácen egoismem mele každý svou část pravdy a jiného neposlouchá. A všichni dohromady nechtěli a nechtějí nic slyšet o duchovních zákonech. Aspekt věčnosti, tehdy jako dnes v EU, nejdřív nechtějí vidět a pak jej dokonce začnou nenávidět. Skrze jiné pojetí věčnosti a univerzality přestali si už v Babylonu rozumět!!! Tento egocentrismus místo úsilí o božské objektivní trvá mezi pozemskými národy dodnes. Z nedostatku pokory se kdysi lidé nechali zmást egoismem neboli "částečností", hlavně když byla jejich. Povýšili ji na "celistvost" neboli boží pohled.

Jak si v této souvislosti opět nepřipomenout první Ježíšovu podmínku pro vstup do království Pravdy z kázání na hoře: "Blahoslavení chudí v duchu!" Neboli ti, kteří jsou si vědomi své nedostatečnosti. Ježíš definuje obecněji, v duchovní rovině, dřívější Sokratův osvícený výrok o tom, že v poznání Pravdy je dál ten, "kdo ví, že nic neví". Neboli o poznání usilující musí být ve stavu pokory, neboť jen ten je předpokladem pro přijetí další části Pravdy! Jinak řečeno, předpoklad pro postupné moudření člověka je stav, kdy si uvědomí, jak málo toho o úrovních stvoření a tím o Bohu ví.