Ajdea Harmony (Idea Harmonie)

Na Václavským Václaváku je moc člověků.
A navíc tam začalo také strašit.

Od určitého času se tam začala zhmotňovat a zase mizet
postava velmi staré dámy.
Nikdy se nezhmotnila zcela
spíš to byl, jakoby odlesk na hladině,
který se chvěl ve vzduchu.

Paní Idea Harmonie.
(v ňjůspíku čti Ajdea harmony.)

Je to velmi neduživá stará paní.
Chybí ji ke zhmotnění podpora
v našem časoprostoru.
Proto také ta nestabilita ve zhmotňování.

Toto její zhmotňování po velmi dlouhé době
začlo někdy okolo listopadu 1989
Do našeho prostoru ji přitáhly tisíce studentů,
kteří držíce se za ruce vytvářeli na ulici
kilometrové hady a lidé byli šťastní,
že se stará dáma Idea Harmonie opět objevila.

Ptáte se mne?
Co se stalo?
Proč začala strašit?
Proč u lidí již má malou podporu se zhmotnit?

Po listopadu velmi brzy Slunce zastínilo
ZLATÉ TELE.
Lidé ztratili soudnost
a místo po Idee Harmonii
Nahradilo Zlaté tele a hon za ním.

Studenti se již za ruce nedrží
a jako každý jiný
jedou na své vlastní triko.

Ze synergie a spolupráce se málem stalo sprosté slovo.
Prý to tak v přírodě chodí.
Silnější sežere slabšího.
Zdravý nemocného
Mladý starého.

Jistě, ale také v přírodě existují příklady spolupráce
Například hejna ptáků, která pomáhají jednotlivcům
přeletět do teplých krajů.
Nebo hejna ryb, která vytváří tvary velkých draců,
která zaplaší predátory.


Co tím vším jsem chtěl říci?
Prostě jakékoli extrémy jsou škodlivé.
Někdy bychom si na tu starou paní Ideu harmonie měli vzpomenout.








Idea (řecké idea nebo eidos) znamená původně podobu, vzhled;
v současné češtině nejčastěji znamená:
představu, myšlenku;
nápad, záměr, projekt.

Představovaná nebo zamýšlená dokonalá podoba takového záměru,
k níž by praktická realizace měla směřovat nebo jíž se skutečnost poměřuje, se nazývá ideál.



Ve staré řečtině znamenalo slovo idea původně vzhled, podobu, která ovšem může také klamat.

Platon si v Ústavě klade otázku, co to je, na čem se podílejí ideje, čili co je „nad nimi“;
tak nakonec dospívá až k jediné „ideji dobra“,
kterou zde přirovnává ke Slunci:
tak jako Slunce osvětluje věci a dovoluje je vidět,
podobně idea dobra je
„to, co dodává poznávaným věcem pravdu a poznávajícímu schopnost ji poznat“, je to „příčina vědění a pravdy“