Gladiátorské hry- věčný souboj Dobra se Zlem.

Nemá-li naději v beznadějné, nenalezne to, neboť je to nevypátratelné a nepřístupné.

Zápas gladiátorů

Byly to podivný hry toho roku,
jak již jsem řekl
Na písčité ploše uprosřed Kolosea mělo dojít
k historickému zápasu,
upínaly se k němu zraky všech obyvatel.
proti sobě mělo nastoupit k zápasu
Dobro a Zlo.
U lidí oblíbené Dobro,
mělo znatelnou převahu v sázkových kurzech.
Také ve VIP kruzích na tribuně
mělo Dobro své přívržence.
Sama nejvyšší vládkyně Demokracie,
s poradci Dobrými časy,
se netajili svými sympatiemi k Dobru.
Bohužel jejich dobrá rádkyně Pravda se s příchodem na tribunu
trošku opozdila.
Mezitím v předměstí se již rozhodovalo o výsledku zápasu.
Lež se jako liána obtočila kolem těla Pravdy
a svázanou ji ponechala ve stodole na slámě,
pouze její plášť si navlékla a spěchala do Kolosea na zápas.
Lež není v jádru zlá
jen hodně a to velmi
žárlí na oblibu Pravdy mezi lidem,
a vše dělá pro to,
aby dosáhla stejných poct.
Slunce vystoupalo na své cestě na vrcholek hory
a bubeníci mohli dát signál pro zahájení boje.
Zprvu byl souboj velmi vyrovnaný.
Dobro bylo tou dobou velmi silné, trénované a oblíbené.
Zlo bylo zase velmi pohyblivé,
mrštné a všeho schopné.
Diváci se bavili velkolepou podívanou,
neuvědomujíce si svou spoluodpovědnost za výsledek zápasu.
Dobro používalo světelné výboje,
kterým se Zlo velmi mrštně vyhýbalo,
případně se krylo štítem Necitelnosti.
Převlečená Lež se již také dostala ke tribuně
a v plášti Pravdy přijímala ovace od diváků.
V tu chvíli se naskytl rozhodující okamžik zápasu
Zlo zůstalo zlomek sekundy nekryto svým štítem
a Dobro získalo možnost,
a okamžik, ve kterém mohlo rozhodnout bitvu.
V stejné chvíli malé dítě na tribuně rozpoznalo,
že pod pláštěm Pravdy je ukryta Lež,
a snažíce se ztrhnout Lži plášť
zavrávoralo a spadlo na plochu tak nešťastně
že zabránilo Dobru uskutečnit rozhodující výpad.
Zlo této situace využilo
a jedním skokem se dostalo do pozice
mimo prostor a čas.
Dobru chyběl malý krůček
a navíc, ve snaze vyhnout se malému chlapci na ploše,
uklouzlo na časové ose.
Dobro v mžiku zestárlo a skonalo.
Lidé si zřejmě neuvědomili v té chvíli
co to pro ně do budoucna bude znamenat.
Byly slyšet i hlasy, tvrdící
v podstatě jsme jej ani neznali.
No a jak šel čas,
tak se věci počaly navracet do původních kolejí.
Pouze Pravda již nikdy nezískala zpět svůj plášť,
a oblibu u lidí.
Zlo se usadilo na trůnu,
ale jelikož míra jeho velikosti
vždy závisela na existenci Dobra.
Začalo se také zmenšovat až zmizelo
i když je neustále přítomno
svým postavením mimo prostor a čas.
A Dobro se
občas,
rodí
sílí a
hyne v koloběhu času.
A v tomto mezidobí ukazuje zlo také svou tvář a
roste a sílí úměrně dobru.
A nekončící zápas dále pokračuje.





Dobro a zlo.
Protikladným napětím působená harmonie světa, ...
opět
Herakleitos z Efesu.

Také zajímavý článek zde
https://hledani.gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2011110022